Jde o to, že dnes je trend tenkých clientů tj. vše v prohlížeči (FF, IE, Chrome atd). Tomu se říká tenký client. Aplikace běží někde na serveru a client (tedy uživatel) se k němu pak připojuje a něco běží u něj (javascript atd) a něco na serveru. Výhodou je pak pro tvůrce snadná údržba atd. Jenže .... V době kdy tato věc vznikala všichni pracovali s myšlenkou, že aplikace co poběží v prohlížeči nebude mít přístup na hw tj. disk apod. Proto ten termín sandbox. Aplikace si vlastně běží na svým písečku a když někam chce tak má bez povolení uživatele prostě smůlu. Pochopitelně se tvůrce virů snažili toto omezení nějakým způsobem obejít. Ale v principu šlo o to tomu nějak zabránit.
Jenže pak přišel Google se svou převratnou myšlenkou "Tenký client do každé rodiny" a snaží se ze všech aplikací udělat tenkého clienta. Pominu věc, že mnohdy vymýšlí kolo, nicméně jsou situace kdy potřebuje spolupracovat s hw a pak do Windows (Linux) instaluje svoje aplikace, aby se k těm hw věcem dostal. A tím trošku popírá původní myšlenku, že aplikace z prohlížeče nesmí k těmto věcem přistupovat. I když nejsem paranoidní tak googlu dávám prostor k něčemu co bylo v principu zapovězeno. A když může on kde je řečeno, že nemůžou jiní? Např. přes jejich bezpečnostní díry.
Pochopitelně jsou věci kde to zas takový problém není např. tablety jejich chromebook apod., ale u klasického PC jim nevědomky dáváme obrovský prostor. A jednoho dne bude strýček Google vědět o každým vše, mít možnost se vším manipulovat a my se budeme jenom divit.