Nemáte pravdu vůbec nikdo.
Dohnalíku, kdybys aspoň trochu rozuměl zesilovačům, podíval na schéma AUJ635, jak je zapojen a konstruován, tak by Tě ani nenapadlo ten zesilovač poslouchat doma. Ale budiž Ti jako polehčující okolnost, že nemáš praxi a nemáš ani kde čerpat informace - to, co tady o těchto a podobných výrobcích nenapíšu já, se už nikde jinde nedozvíš. V knihách to není a na netu jsou většinou bláboly lidí, kteří tomu rozumí ještě méně než Ty, například Jan16, pokud bych měl vzít příklad odsud.
Vezměme to tedy popořádku. Asi málokdo ví, že Tesla Vráble při plnění vládního úkolu tranzistorizace elektroakustických zařízení jako první vyrobila 100W/100V modul, nesoucí označení AUJ630, který byl v budicí, ochranné i koncové části osazen germaniovými tranzistory. Jeden takový modul doma mám, našel jsem jej ve sběrném dvoře v poměrně dobrém stavu, takže Vám ho mohu popsat. Zapojení je včetně paralelního chodu prakticky totožné s pozdějším modulem AUJ635, osazení AUJ630 bylo: diferenční zesilovač=2xGC509, rozkmitový zesilovač GC509, proudový zdroj 104NU71, budicí dvojice GC510K/GC520K, elektronické jištění GC510/GC520 a koncový stupeň 4x7NU74. Zesilovač sice funguje, ale díky germaniovému osazení byl zřejmě v provozu značně nespolehlivý - germanium v diferenčáku, byť svázané páskem měděného plechu - výsledek je vandrování ss ofsetu na výstupu budicího zesilovače, potažmo primáru budicího trafa od -100 do +300mV, podle okolní teploty. O koncových tranzistorech řady NU74 je známo, že vyžadují jednak festovní chlazení a jednak buzení z hodně nízkoimpedančního zdroje, jinak řečeno co nejmenší odpor Rbe, což klade dost velké nároky na příkon a stabilitu předpěťových obvodů a výstupní výkon budicího zesilovače. Stojan s deseti těmito jednotkami nesl označení AUC1440. Protože mám tento dnes již historicky cenný modul jenom jeden a při měření jsem jej dost týral, tak výsledek mohl být a je následující: katastrofální nespolehlivost a účinnost modulu jako celku přibližně 30%, tedy ještě méně, než u elektronkového předchůdce AUJ620, ve čtveřici v paralelním chodu ve stojanu s označením AUC144.
Ještě něco málo k elektronkovému výkonovému zesilovači AUJ620 :
Elektronkové moduly AUJ620 používané v ústřednách AUA120, AUR120 a přídavných stojanech AUC144 rovněž nebyly příliš spolehlivé - nějaká pomazaná hlava ve Vráblích se rozhodla, že bude výkon 75W z dvojice EL34 tahat nikoli proudem, jak důrazně a jasně doporučuje katalog, ale napětím téměř 800V a primární impedancí Raa=11kOhm výstupního trafa. Stejná hlava pomazaná si ale zřejmě neuvědomila, že bakelit na paticích československých EL34 není žádná sláva, jeden vývod žhavení sousedí s anodou, takže stačí trochu vlhkosti a na průser je zaděláno. V případě průstřelu na patici EL34 to samozřejmě odesrala samotná elektronka, odbručovací trimr, pojistky atd., nehledě ke značnému poklesu výkonu, protože koncové zesilovače pracovaly téměř bez výjimky v paralelním chodu. Já sám jsem jako technik závodního rozhlasu tehdejšího n.p. SVIT Zlín vyházel několik stovek úplně dobrých elektronek EL34, které měly jen ten průraz na bakelitové patici. Některé se mi podařilo zachránit, pokud to nebylo vypáleno moc do hloubky a po instalaci do zesilovačů MUSIC70, MUSIC130 a MONO130, které měly Ua jen 500V, možná úspěšně chodí dosud. Naprosto stejným neduhem trpěly legendární zesilovače MONO50, kde bylo Ua kolem 650V a docházelo ke stejnému propalování patice EL34, jako v AUJ620. Po vyškrabání propáleného místa a instalaci takové elektronky do "placky" AZK401 či AZK201 bezproblémově chodily.
Po neúspěchu modulu AUJ630 a ukončení výroby elektronek EL34 iniciovala Tesla Vráble v Rožnově výrobu tranzistorů KD503. Jde v podstatě o okopírovaný tranzistor 2N5303, který Tesla bez špetky ironie vylepšila tím, že vyrobila pro tento tranzistor pouzdro TO3 se základnou CELOU z mědi a čip tranzistoru byl bez jakékoli vložky připájen na tuto základnu. Výsledkem byl hodně nízký vnitřní tepelný odpor, značná přetížitelnost tranzistoru jako takového a vysoká odolnost proti sekundárnímu tepelnému průrazu. Stejné pouzdro potom použila Tesla pro tranzistor KD15003, který tím získal daleko lepší vlastnosti, než originál-ale to jsme zbytečně odbočili.
V roce 1974 už byly k dispozici první série KD503 /tehdy stály v maloobchodě 365,-Kčs/, Tesla Lanškroun, závod Ostrava-Zábřeh vyráběla na speciální zakázku pro Vráble elektrolyty 10G/50V /které později zredukovali jen na 5G/50V, proto mají jedny z prvních modulů a i zesilovač AZK180 dvoje závitové díry na dva průměry příchytek elektrolytů a proto mám ve "štorckách" elyty 8G2/100V/ zbytek křemíkových polovodičů už byl také k dispozici /i když v maloobchodě ne/ a tak vznikl první celokřemíkový koncový zesilovač AUJ635, který potom Tesla Vráble používala v celé škále dalších výrobků "oranžové" řady STUDIO /Studiosolo 130, Studiobass 130, EQ130, Studiomix 6-130 a i v zesilovači AZK180, lidově zvukaři zvaném "štorcka". Pro deset těchto zesilovačů byly vytvořeny i zcela přepracované přídavné výkonové stojany dvou druhů, AUC2100, AUC2101 a pro rozhlas po drátě ADC2100, ve kterých pracovaly jednotky ADC635 s poněkud sníženým výkonem na 80W, protože tyto stojany rozhlasu po drátě byly v provozu 24 hodin denně a 365 dní v roce.
Že konstrukce modulu AUJ635 nebyla příliš šťastná už dneska víme, je konstruován s poznatky tehdejší doby/ a za nějaký rok to věděli i ve Vráblích. Modul AUJ635 obsahuje pro výkon 100W na sekundární straně výstupáku /tj. na primáru muselo být kvůli ztrátám v železe a mědi k dispozici aspoň 140W/ pouze dva tranzistory KD503. To by nebylo až tak strašné, pokud ovšem byla plně funkční a přesně nastavená elektronická ochrana koncového stupně. V modulu jsou použity tři druhy ochran-proudová, napěťová a výkonová. Které to jsou, jak pracují a hlavně jak se nastavují se lze velmi podrobně dočíst např. v servisním manuálu ke stojanu AUC2100. Bohužel, jak už to tak v životě bývá, tak lidé, kteří tyto stojany s těmito moduly měli na starosti, srali na nějaké osciloskopy, umělé zátěže a např. po výměně koncových tranzistorů nastavovali ochrany "od oka". Že od oka se tak akorát dobře sere je jasný a tak kádéčka při prvním zkratu na vedení odešly zase /kdyby byly správně nastavené ochrany, neodešly by-mohu to komukoliv předvést třeba na té štorcce-při plným kotli zkratuju kterýkoliv výstup a konci se nic nestane, dokonce nevyletí ani pojistky/. Navíc má AUJ635 ještě několik dalších nectností - čtyři 15W silně topící odpory-dva pro 10W zenerky, ze kterých jsou napájeny ochrany a dva, které jsou součástí předpěťového systému koncových tranzistorů /který je mj. tak blbě navržený, že i při spárovaných KDčkách konec otřesně zkresluje - to byla ta Dohnalíkova poznámka, že se to nedá poslouchat. Právě kvůli zkreslení byl tento zesilovač zařazen EZÚ až do 3. kvalitativní třídy podle tehdejších norem ČSN.
AUJ635 byl po několika letech nahrazen inovovanou verzí, nazvanou AUJ636, která se ale používala pouze v pultových ústřednách AUA230. Tento inovovaný modul poznáte podle toho, že na bocích modulu už nemá 10W zenerky ma chladicích křídlech, ale má tam z každé strany malý pomocný modulek s pojistkou, pár diodami KY130/80, malou zenerkou, dvěma elektrolyty a síťový transformátor je zcela jiný, má dvě slabší vinutí navíc. Chybí také dva 15W topící odpory, protože předpětí pro koncové tranzistory zajišťují ony malé pomocné moduly, je konečně nastaveno správně a zesilovač nezkresluje. Dva výkonové odpory, přes které je napájeno elektronické jištění ale zůstaly, ale aspoň tolik netopí. To bylo takové přechodné období a moduly AUJ636 se vyráběly po celou dobu produkce pultových ústředen AUA230, jejích odvozenin a pomocné výkonové stojany s těmito moduly měly označení AUC2100A, někde mám ještě fotku.
V mezidobí mezi skončením výroby ústředen AUA120 a začátkem výroby AUA230 se vyráběly vynikající, variabilní a vlastnostmi dosahující až k 1. třídě kvality podle ČSN pultové ústředny AUA063, AUA082 a AUA144, které ale byly výrobně bohužel tak drahé, že jejich výrobu po několika tisícikusové sérii byli ve Vráblích nuceni zastavit. AUA230 ještě nebyla hotová a tak asi rok a půl prostě ve Vráblích nešlo koupit žádnou pultovou ústřednu. To už jsem pracoval v Tesle Eltos v Uh. Brodě, jezdili jsme na montáže a servis ústředen, tak si na toto období dobře pamatuju, kdy jsme do škol a institucí jezdili léčit už dávno odepsané AUA120, aby tam aspoň něco fungovalo.
Prosím všechny, kteří by z AUJ635 rádi vyexpedovali výstupní transformátor, ať se nedívají na idiotské návody typu danyka a spol. - ono to totiž nejde, resp. jde, ale úplně jinak. Na výstupním trafu je jedno tenké pomocné vinutí, ze kterého se bere napětí nikoli pro zpětnou vazbu, ale napětí právě pro elektronickou výkonovou ochranu, toto napětí je na desce ochran usměrněno a zpracovává se společně s výstupním napětím a napětím z emitorových odporů koncových tranistorů. Odpojením tohoto vinutí, nebo demontáží celého transformátoru vyřadíte z funkce tu nejdůležitější část elektronické ochrany koncového stupně a pak doslova stačí jen výkonový modul silněji přebudit, či nedejbože zkratovat a máte po KD-čkách.
Příští příspěvek bude celý věnován modulu AUJ637. Rixi bravo.