IMHO lepší, než dívat se na impulzní charakteristiky, ze kterých to ne vždy jde dobře odečíst (rozhodně s tím nemá co dělat vrchol impulzu), je lepší se orientovat z grafu fázových charakteristik. Zpoždění se v grafu fázové cháry objevuje jako její sklon - čím větší zpoždění, tím větší sklon - tím rychleji chára "rotuje". Pouhé konstantní zpoždění se ve fázové cháře prostě zobrazí jako přímka směřující dolů (resp. tak to je u lineárního měřítka frekvence, u běžně používaného logaritmického to není přímka, ale to je jedno). Tzn. že cílem by zřejmě měly být fázové cháry, které okolo dělící frekvence rozumně sledují jedna druhou, tj. v nějakých mezích se stejným sklonem. Nemusí být nutně "přes sebe", to už souvisí se zvolenými filtry - u některých to tak má být (asi nejčastěji používané), ale jsou i jiné, u kterých má být mezi fázovými chárami na dělící frekvenci konstantní rozdíl 90 stupňů...
- Je dobré si tedy také uvědomit, že i obyčejné pasivní filtry (obecně analogové, IIR - mohou být ale i digitální a platí to i pro reproduktory samotné, což jsou pásmové propusti) také vnáší do přenosu jisté zpoždění, ovšem obecně už frekvenčně závisle - čím vyšší řád filtru, tím víc se fázová chára "protočí". Dá se tím většinou k potřebnému zpoždění pro nějaké pásmo, kde je dělící frekvence, rozumně dojít i bez vyložené potřeby použití frekvenčně nezávislého "čistého" zpoždění, jako umí být to digitální.