Jarous (Visaton BG20)

Úvod
Na půdě u rodičů jsem vyhrabal manuál ke starému lampovému zesilovači se širokopásmovými reproduktory Philips, technické parametry mne velice zaujaly a začal jsem uvažovat, že si také postavím pěkné citlivé reprosoustavy, kde by celé pásmo hrál jeden reproduktor. Začal jsem tedy hledat na internetu a blíže se zajímat o tento druh konstrukce.

Reproduktory
Nejprve padla volba na reproduktory firmy Beyma, konkrétně širokopásmový 8AG/N a kopii projektu jednoho širokopásmového hornu. Bohužel nejmenovaný dodavatel nebyl schopen tyto reproduktory ani po dvou měsících od objednání dodat. Nakonec jsem se rozhodl začít úplně od nuly, nic nekopírovat a celý návrh si provést sám. Nejdůležitější bylo zvolit správný reproduktor, dlouho jsem váhal mezi Monacorem SP-200X a Visatonem BG20, nakonec zvítězil Visaton, kvůli nižšímu Qts=0.44, fs=38Hz a lehčí membráně, kde byl předpoklad, že zvládne zahrát ještě nějaké ty výšky.

Oprášil jsem němčinu a zavítal na německé fórum Visatonu, kde jsem stáhnul nově odměřené parametry reproduktoru a z diskuze se dozvěděl optimální objem, ladění bassreflexového boxu a něco málo o nutnosti použít filtr pro střední pásmo.

Ozvučnice
Ozvučnice je typu bassreflex o čistém objemu 54l, při návrhu jsem se snažil, aby čelní stěna byla co nejvíce úzká a poměr stran boky vs. čelo byl různý - nestejný. I přes to, že jsem měl doporučený objem a ladění bassreflexu z fóra Visatonu, odsimuloval jsem návrh v LspCADu a pro porovnání i ve WinISD, charakteristiky vycházely přibližně stejně, akorát WinISD jako obvykle přidává něco na délce bassreflexu. Původně měl být bassreflex plastový - klasický kulatý, asi mám, ale štěstí na zmetky a objednané bassreflexy, když dorazily byly hrozně měkké a snadno se deformovaly. Po všech těch útrapách a přepočtech nakonec zvítězil štěrbinový bassreflex, který je obtížný na přesnost výpočtu a nedá se dodatečně v boxu ladit. Z estetického hlediska je však naprosto nedostižitelný, navíc jsem kvůli rozměru naprosto odboural možnost turbulentního proudění, rozhodnutí nyní nelituji ani po zvukové stránce.

Materiál boxu je masivní borovice lepená do spárovky na desky a nakonec lepená na tupo s použitím pouze kolíčků, rohové výztuhy ve skříni mají za úkol spíše snížit vnitřní objem boxu. Měl jsem strach, že by mohly drnčet bočnice, čelo a záda a proto jsou zde vždy v třetině boxu dvě křížové předozadní a pravolevé výztuhy. Technologii a postup výroby dobře zná Tomáš Urban, který perfektně zvládl konstrukci po truhlářské-stolařské stránce. Borovici jsem vybral, protože pokud je dobře udělaná spárovka, má lepší zkreslení při vlastní rezonanci než MDF. Dřevo je zkrátka hezké a také odpadá povrchová úprava (kromě laku). Reproduktory a terminály jsou zapuštěné, čelní deska má sražené hrany po celé délce. Konečná povrchová úprava je matný bezbarvý lak, který by měl odolat polití standardními tekutinami jako je voda, káva, čaj.

Reproduktory jsou uchyceny přes zápustnou matici M4 a černý šroub s inbusovou hlavou, terminály černým vrutem. Těsnění pod reproduktory a terminály je klasický univerzální bezbarvý silikon Soudal, který jsem nejdříve nechal 1 den zaschnout, po přišroubování reproduktoru a terminálu se stlačením dokonale utěsní. Střed osazeného reproduktoru je, pokud se posadím do křesla přesně ve výši uší a to také bylo záměrem.

Filtr
Filtr je dítko Jirky Mištery - Boramyra, který z charakteristiky reproduktoru určil, kde by bylo dobré co a jak hodně zatlumit, trefil se a naprosto přesně. Zkoušel jsem reproduktor bez filtru a střední pásmo je bez něj tak výrazné, že zanikají hloubky a výšky. Zvuk reproduktoru se pak spíše podobá svým nakřáplým hlasem tlampači na nádraží. Je to jednoduchý paralelní RLC obvod s parametry R=15Ω, L=0.56mH, C=0.68µF. Použil jsem cívku na vzduchovém jádře s R=0.3Ω, svitkový kondenzátor a keramický odpor 20W, konstrukce je samonosná a připevněná zezadu ke kruhovému terminálu, pro malé rozměry nemělo smysl dělat plošný spoj ani extra desku pro uchycení. Všechny součástky na filtr jsem sehnal v Dexonu.

Zvuk
To je to, kvůli čemu jsem to hlavně všechno dělal. Chtěl jsem především vyrovnanou charakteristiku v celém pásmu, mám rád zvuk spíše uzavřené ozvučnice než bassreflexu a tak jsem byl hodně zvědavý. Při první zkoušce jsem byl hodně zklamaný, nehrálo to basy, ale ne ty úplně spodní, ty slyšet byly, ale hodně tlumeně, chybělo pásmo od 70 do cca 120Hz. Nejdřív jsem to přehnal s tlumením, někdy je méně opravdu více. Tlumil jsem skládáním tlumícího rouna zleva do prava - takový komínek, podle simulace to chtělo tlumit cca 2/3 objemu boxu. Nejdřív jsem udělal zuby moc husté a hodně stlačené, to způsobilo nízkou průzvučnost. Pak jsem musel hodně ubírat, až jsem to doladil tak, že se to již dalo rozumně poslouchat, vytáhl jsem téměř polovinu původně počítaného tlumícího materiálu.

Jestliže se říká, že reproduktory se musí rozehrát, tak tady to platí dvojnásob. Dnes je již dobře slyšet i ono inkriminované pásmo 70-120Hz, zvuk se s každým dnem hraní výrazně lepší. Reprosoustavám vyloženě sedí: rock, jazz, pop, metal, klasika, klavír, marimba, saxofon, basa, housle, vokály, akustická kytara. Zvuk je velice živý a dynamický, pokud posloucháte v ose je naprosto čistý bez zkreslení s perfektní lokalizací nástrojů, ani výšky nechybí, taková Tina Turner to pěkně rozjede a najednou je slyšet i to co tam nikdy nebylo. Je to naprosto něco jiného než vícepásmové soustavy a někomu možná takový zvuk nebude sedět, navíc je zde téměř nutnost poslechu v ose. Shrnul bych to asi tak, že jsou to prostě bedny do nepohody, kdy si sednete do křesla dáte si nohy na stůl a popíjíte nějaký ten lahodný mok při poslechu pěkné hudby. Asi teď začnu hodně poslouchat.

Poděkování
Patří především Tomaši Urbanovi (Tom) za jeho trpělivost se mnou a perfektně odvedenou práci (fyzická konstrukce skříní a povrchová úprava), Jirkovi Mišterovi (Boramyr) za jeho nesmírnou - obdivuhodnou ochotu a opravdovou pomoc (návrh filtru), Martinu Strnadelovi (wishmasterX) za duševní podporu, dojmy a konzultace. Antoniovi za jeho audioweb, kde jsem všechny tyhle skvělý lidi potkal.