Beyma SM-112N v Š120 (Stránka 1 z 2)

Úvod
Mám Š120 a chtěl jsem trochu vylepšit zvuk reproduktorů v předních dveřích. A také už mě nebavilo poslouchat ten rachot od motoru a převodovky. Se zatlumením celého auta by bylo dost práce, jednodušší se mi zdálo vyrobit něco, co bude hlasitější, než ty různé zvuky v autě za jízdy. Jediné místo, které se dá v tomto autě využít pro umístění subwoferu, je za sedačkami. Už to určilo, že ozvučnice bude uzavřená, basreflex by neměl kam vyzařovat. Prostor za sedačkami je ale dost omezený a protože jsem chtěl vytvořit co největší objem ozvučnice, musel jsem dost přesně naměřit všechny rozměry uvedeného prostoru a vymyslet "patvar" ozvučnice. Po výpočtu maximálního možného objemu a ujasnění, jak a co má bedna zahrát, mi jeden člen fóra Audiowebu doporučil vhodný měnič. Později mi ještě další člen nasimuloval nějaké charakteristiky, protože jsem si chtěl pohrát s hmotností kmitacího systému.

Ozvučnice
Vzhledem k tomu, že mám známého truhláře, který je schopen mě zásobovat různými zbytky, použil jsem nábytkářské lamino tloušťky 18mm. Základem konstrukce jsou čtyři stejné lichoběžníky (boční a vnitřní stěny), z nichž dva mají vyříznuty otvory, jejichž profil kopíruje v určitých vzdálenostech obvod lichoběžníků. Tyto lichoběžníky jsou "obaleny" dalšími stěnami (3x přední a po jedné zadní, horní a dolní). Před montáží přední prostřední stěny se do této musí vyříznout otvor pro měnič a vyvrtat díry pro jeho upevnění. Místo matic pro upevnění měniče jsem svařil z pásků plechů tl. 3mm a vyříznutými závity jakýsi osmihran, který jsem ještě před montáží přišrouboval vruty na vnitřní stranu přední stěny.

Spoje jsou většinou provedeny na tupo. Spojení jednotlivých desek je provedeno vruty, jejichž rozteč nikde nebyla větší, než 90mm, a těsněno silikonovým tmelem. Tam, kde se desky stýkají pod jiným úhlem, než 90°, jsou ještě z každé strany vrutu ve vzdálenosti cca 20mm kolíky. Pokud by se nepoužily, mají stěny při utahování tendenci ujíždět. Po smontování je celý povrch bedny vytmelen polyesterovým tmelem, přebroušen a "naválečkován" černou, matnou barvou. Následně je celá bedna, mimo všech hran, oblepena zakrývací páskou a papírem a hrany jsou nastříkány chromovou barvou ve spreji.

Pro zmenšení vibrací jednotlivých stěn je vnitřek ozvučnice polepen kobercem s pěnovým podkladem (polepení se ale musí provést před vlastním smontováním ozvučnice). Ke tlumení vnitřního objemu jsem použil dva materiály. Obě boční komory jsou v celém svém objemu tlumeny dvěma vrstvami 10cm orsilu, a aby se z něj uvolněná vlákna nedostala k větracímu otvoru reproduktoru, jsou směrem ke středu přidány dvě vrstvy filtrační plstě, tl. asi 15mm (materiál podobný vatelínu, jen několikanásobně hustší). Aby se tlumení netlačilo do střední komory, je zajištěno napříč upevněnou ocelí průměru 4mm. Střední komora je tlumena opět filtrační plstí. Pod reproduktor je vloženo pryžové těsnění o tl. 1mm.

Ochranná mřížka
Skládá se ze dvou částí - rámeček a vlastní mřížka (aby se dal každý kus jednoduše nastříkat jinou barvou) a její výroba je dost náročná na dílenské vybavení.

Rámeček jsem vyrobil z ocelového plechu tl. 6mm. Na soustruhu jsem vykroužil mezikruží o průměrech odpovídajících rozměrům pryžového těsnění na reproduktoru. Do rámečku jsou vyvrtány otvory o průměru 5.5mm pro připevnění rámečku a reproduktoru k ozvučnici a zahloubeny pro inbusové hlavy šroubů. Dále jsou zde mezi upevňovacími otvory vyvrtány otvory průměru 2.5mm pro upevnění vlastní mřížky. Tyto otvory jsou z obou stran zahloubeny do hloubky 2mm. Z jedné strany je to pro zapuštění mřížky, z druhé strany pro hlavy upevňovacích šroubů mřížky M2.5.

Mřížku jsem vyrobil z ocelové kulatiny průměru 4mm. Z nouze se dá použít i svářecí drát, ale vzhledem k jeho nerovnoměrnosti, se i nerovnoměrně stáčí pro vytvoření spirálového tvaru. Nařezal jsem asi 30cm kousky. Do každého jsem z jedné strany v podélné ose vyřízl vnitřní závit M2.5. Ve vyrobeném přípravku jsem za tepla udělal na drátu první ostrý ohyb (za studena drát praskal v místě konce závitu). V dalším přípravku jsem drát stočil na předem vyzkoušený průměr. Pak jsem dráty zkrátil řezem pod úhlem 22.5° na přesně stejnou délku. Důležité je, aby dráty byly všechny přesně stejně dlouhé a měly co nejstejnější rádius ohybu. Po přišroubování jednotlivých drátů do rámečku jsem v dalším přípravku svařil místa styku jednotlivých drátů u středu mřížky. Při tom se ukázalo, jak je důležité, aby všechny dráty byly přesně stejné. Jakákoliv nepřesnost se okamžitě projeví na nepřesném styku drátů (jak je při detailnějším pohledu vidět na fotografii).
Rámeček jsem nastříkal chromovou barvou ve spreji a mřížku matnou černou barvou. Pak už jsem jen obě části sešrouboval.

Rukojeť
Samozřejmě zafungoval zákon schválnosti a těžiště celého subwooferu leželo přesně nad přední horní hranou ozvučnice. Proto jsem vyrobil rukojeť, která je vyhnuta a upevněna mimo hranu ozvučnice. Je vyrobena z ocelové trubky 10/6mm. Trubku jsem za tepla naohýbal do žádaného tvaru a pro upevnění jsem do ní na obou koncích vyřezal závit M7. Na rukojeť je navléknuta smršťovací bužírka. Rukojeť je dvěma šrouby M7 upevněna ke dvěma ocelovým deskám tl. 3mm, která jsou vruty přišroubovány zevnitř ozvučnice (samotné lamino by vyvracení rukojetě nevydrželo).

Elektrické připojení
Vzhledem k potřebě častého vyjímání subwooferu z auta, jsem elektrické připojení řešil pomocí dvou tříkolíkových konektorů typu XLR. Mají dost masivní kontakty a při průchodu proudu 10A přes spojené konektory jsem na nich nenaměřil téměř žádný úbytek napětí. Přesto jsem raději použil dva. Panelové zásuvky konektorů jsem upevnil do hranolu ze silonu, který jsem povrchově upravil stejně, jako ozvučnici (kromě hran).

Zvuk
Subwoofer poháním zesilovačem 170W/4Ω. Po prvním spuštění jsem slyšel silný hukot, který se moc hudbě nepodobal. Ale chtělo to si jen trochu pohrát s oběmi propustěmi a zvuk se mnohonásobně zlepšil. Uchometricky jsem vyzkoumal, že pro tento subwoofer a toto auto je potřeba nastavit LPF asi na 60Hz a HPF kolem 30Hz (obě mají útlum 12dB/oct). LPF na 60Hz je zcela dostačující, vzhledem ke stoupající citlivosti použitého měniče. Nyní jsem se zvukem spokojený, subwoofer dokáže zahrát jak velmi nízké kmitočty, tak i dokáže pořádně kopnout do zad a vzhledem k výslednému dojmu jsem už upustil od záměru zvětšit hmotnost kmitacího systému.

Poděkování
Za spolupráci s výběrem měniče a vytvořením simulací bych chtěl poděkovat těmto členům fóra Audiowebu - check a little.