Zdenku, ony i staré Sanyo, Aiwy, Onkya, Technicsy a kdovíco ještě, dokonce i různé Universumy a Schneidery, vyrobené v osmdesátých letech ještě dneska šlapou jak hodinky a kvalitou nijak nepokulhávají za současnými aparáty. Jsou slušně technicky navržené a vyrobené z materiálu, který se defacto dneska v téhle kvalitě už ani nedá koupit. A pokud ano /Nippon, Nichicon atd. a značkové polovodiče/, tak se za tenhle materiál drsně připlácí. Například Nippony už najdete jen ve špičkových nebo průmyslových zařízeních, pro spotřebku jsou neúnosně drahé.
Technický pokrok na začátku devadesátých let bohužel ustoupil před lácí a kvantitou, takže dnes máme v zesilovačích digitální potenciometry, DSP procesory, Atmely a spoustu dalších sraček, ale výsledné parametry toho aparátu jsou stejný nebo horší, než u podobného, kompletně analogově, ale poctivě navrženého přístroje z osmdesátých let.
Fakt se dneska vyplatí koupit za pár peněz přístroj z osmdesátých. U některých stačí jen prohlídka a seřízení, u některých třeba jen vyčistit přepínače, potenciometry a ten přístroj bude schopen bezporuchově chodit dalších patnáct let.
Někteří lidé-laici totiž kolikrát ani netuší, čeho se zbavují a také netuší, že ta nová sestava z Makra bude sice zvukový sráč, ale je to "kino", má to osm beden a tudíž to musí být lepší. Zcela naivně očekávají, že to nové bude lepší než staré už jen z podstaty. Jenže to nové zařízení je kolikrát lepší jen o dálkový ovladač...
Jak to tak jako servisák, zavalený prací sleduju, řítí se to kompletně do pěkných sraček.
Příklady :
Elektrolyty-elektrody z nečistého, supertenkého hliníku, do kterých chemikálie elektrolytu za tři roky vyžerou díry jako do ementálu, kapacita jde do řiti, už tak bídný ESR letí nahoru. Gumová dolní ucpávka z mizerné, tvrdé gumy co netěsní kolem vývodů a kondenzátor podle prostředí buď natahuje vlhkost ze vzduchu, případně v blízkosti nějakého teplejšího prvku za dva roky vyschne na 50% kapacity.
K tomu přidejme vývody z železného pocínovaného drátu, co se blbě kontaktuje s hliníkem a máme tak potenciálně zoufale nespolehlivý prvek s životností, limitovanou na tři-čtyři roky. Po této době je přístroj, osazený těmito elektrolyty kompletně na odpis či generálku. Což se hodí do krámu, páč si půjdete koupit nový přístroj.
Polovodiče-laciné korejské či čínské kopie známých typových řad, ovšem ošizené na ploše čipu, na průřezu a materiálu vývodů z čipu, špatně a netěsně pouzdřené. Provozovány jsou na hranici či za hranicí svých katalogových parametrů, hodně často i špatně chlazené. Každému elektronikovi je jasné, že každý polovodič stárnutím mění své parametry a mezní hodnoty, samozřejmě vždy k horšímu. To se projeví opět po nějakém čase, zpravidla rok až dva po záruce, případně i dříve, pokud přístroj častěji střídá tepelné cykly, jinak řečeno občas "dostane na prdel". To se samozřejmě hodí, protože např. destrukcí koncových tranzistorů v nepříliš chytře a čínsky navrženém zesilovači jde do prdele spousta dalších prvků-někdy až tolik, že je přístroj ekonomicky neúnosné opravovat a vy si půjdete opět koupit nový přístroj.
Svět nikdy neměl Číně dovolit, aby se dostali tam, kde jsou dnes a kde budou zítra. Momentálně je to tak nastaveno, že Čína musí vyrábět, jinak by ty blbé žluté kurvy neměly co žrát a měli bychom na světě třetí válku, tentokrát ale ne o území, ale o suroviny a žrádlo...
Přitom světové ceny prakticky všech surovin letí kosmickou rychlostí nahoru a to jen proto, aby nás Číňan mohl zavalovat šmejdem, kterým za dva roky pro změnu budeme zavalení my, protože všechno zrecyklovat nejde, alespoň ne ekonomicky.