Tedy ja vam do toho nechci kecat, nejsem asi odbornik, ale kdyz, tak samozvany.
Ale od doby, kdy se letovalo na hnizdo- bandazovane spoje, nebo na rebrikcky, ocka, nebo pozdeji, kdyz se objevili plosne spoje.. :lol a pak nedavno SMD, BGA a jine, tak se pajelo bezne, pomoci "cinu" bez tavidla.
A pajelo se tak, ze se vzal "cin" a ten se namacel do kalafuny v lihu, nebo isopropylu, kde byl pridavek glycerinu.
Kalafuna mela konzistenci jako med, pripadne jako syrup. Nebo se redil eumetol z kalafunou a lihem.
Dokonce se onehda delalo uplne bezne, ze se do strikacky a tupou jehlou nabrala to tavidlo a pred zapajenim se naneslo male mnozstvi tavidla na budouci pajene spoje. Do jehly, v case klidu, se pak strcil kus dratu, aby to tam neuschlo.
Spoje se vzdy po osazeni oplachovaly. Oplachovalo se tak, ze vzali dva stetecky, jeden se namacel do rozpoustedla a druhy se otiral na vlhky papir, nebo hadr, kde se vsakovalo to tavidlo. V nekterych aplikacich se spoje vizualne po oplachu kontrolovaly a oznacovali cervenou barvou anilinovou, presneji to byl v cervenem anilinu troska NC laku, kalafuny, nebo kyseliny abetove a vse v acetonu. Takove "OTK" pro kazdy pajeny spoj. Zejmena pro armadu a specialni vyrobu, to bylo zcela bezne a nejen u bandazovych a rebrikovych osazovacich postupech, ale i u plosnych spoju. Spatne spoje se odsaly a preletovali znova. Nikdy nesmel ten co osazel, delat po sobe i kontrolu.
Uplne v zacatcich, kdy nebyl silnejsi trubickovy cin, se bezne delala takova kravina, ze se stacely draty z cinu a olova, podle potrebneho pomeru, ale to spis pro velke spoje, na kabelova oka, nebo velke pajene plochy.
Protoze nam nikdo nerekl, ze se neda pajet hlinik, tak sme hlinik bezne pajeli slitinou Sn, Pb, Zn, Sb.
Podminka byla predehrat si pajene misto plamenem, nebo dalsi pajkou, aby neutikalo od pajeneho mista teplo. Difuze nastavala u Al a slitin uplne spickova, ale nejednalo se v pripade slitiny Sn, Pb, Zn, Sb o klasickou eutektickou pajku.
Malokdy, krom servisnich ukonu, se pajelo trafopajkou, prakticky vzdy, se pouzivalo v prumyslu a prumyslove elektronice vetsi pajedlo staloohrevne 75-100W. , ktere se bud regulovalo autotrafem, nebo kondenzatorovym predradnikem.
V prvni rade slo o to, aby vsechny spoje pajene, byly jako jeden a pajeny spoj byl v prebytku tepla, dobre difuzne spojeny. Zelezne draty soucastek, nejsou domena dnesni doby uspor, ale bylo to stejne i kdysi, navys ty draty po case, byly cerne a museli se casto pred osazenim znovu pocinovat, nekdy i mechanicky oskrabavat. Pajeci hroty, se v telese delali schvalne delsi, aby se mohli po opilovani posounout az zbyl jen spacek. Ale trvalo dlouhou dobu, nez se hrot odporoucel. Pro jemnejsi spoje, se pozivala redukce, trubicka z dirkou a provlekal se Cu drat. I v dnesni dobe, kdy mi zrak uz neslouzi, jako za mlada, si troufnu osadit, treba i RoHs pajkou SMD soucastky, pomoci 100W "klempirske pajky" z regulacnim trafem.
A co sem chtel rici?
Ze pajeci slitina a tavidlo, se na misto pajene, vzdy priklada, az v dobe, kdy je misto nahrivane pajkou. Neni podminka mit trubickovy "cin" ani multicore, ani klasiku z Pribrami. Podstatne je, umet pajet spravne.
Omezi se tak znehodnoceni tavidla, prenosem na rozehratem hrotu.
I kdyz pistolova trafopajka ku tomuto ukonu primo laka, neni to spravny postup.
Mistr by vas bacil po prstech, kdyby videl tento postup.
Trafopajka je vynikajici servisni nastroj, ale pro bezne osazovani, vetsiho rozsahu je nevhodna. Konzistence pajenych mist, nikdy neni takova, jako u spravne pouziteho velkeho topneho telesa.
Nemusite mi verit, ale praxe vam to dokaze.
Cim vetsi vykon topneho telesa, tim mene problemu.
Ani mirne vyssi teplota neni na zavadu, spis na opak. Kdysi kdy se vyrabeli prevazne kartitove desky plosnych spoju, to bylo uplne nevyhnutne, pracovat rychle z vyssi teplotou, jinak se spoj i deska ponicili dlouhym ohrevem, pajeneho mista.
Naucit se pajet, kvalitne a rychle, ma velky vyznam pro kazdeho kutila i prifika.
Umet si vytvorit pripravky a nebat se pajet treba i letovaci lampu velke kusy plechu, je take dobre, clovek si zvykne, jak ma spoj vypadat, kdyz je malicky. I letovane hnizdo na nejaky experiment, lze udelat kvalitne a na veky. Pouzije li se spravna technologie.
Jen tak na okraj...
Vite jak se delaly smrstovaci buzirky?
Klasicka buzirka, nejlepe nakrajena na vhodne delky, se dala do sklenice, kde bylo sitko, aby se ty buzirky nemaceli v bobtnacim roztoku.
Na PVC se pouzival aceton, na silikonove benzin, nebo se i pouzivalo vytvrzovani PVC, tak ze se smichal aceton a trocha cyklohexanu pak nabobtnane buzirky PVC byli tvrdsi, kdyz uschly.
Postup se delal zejmena u konektoru a kabelovych ukonceni.
Nektere stare kabely, opletane bavlnou se normalne obsivaly, nebo bandazovali niti.
Asi bylo vic casu a mene zmetku.
A celkom by sa mi to hodilo, základ je vlastne jednoduchý, len ten vrch by bolo treba domyslieť.
.
Nahrát obrázek