Dolby B (Stránka 2 z 2)

Cívkáče Philips oněch časů používaly DNL (dynamic-noise-limiter) vyvinut ve vlastních laboratořích co vylepšoval odstup signálu od šumu o 5-6 dB, jest otázkou názoru či to stálo za námahu a přínos rozlišitelnej...jo ten obvod pracoval jenom v režimu PLAY, záznam nebyl nijak modifikován tedy plná kompatibilita, výhoda. Pro bastlíře konstrukční návod z tuzemských součástek u J.Bozděcha - Stavba doplňků pro magnetofony.

JVC používal vlastní systém ANRS jakž-takž kompatibilní s dolby NR (B) byl to model KD-V11 a podobný KD-X1 i další a záměrně nastavenou příliš vysokou vf předmagnetizaci (BIAS) a nižší úrovní výšek tedy, náprava byla jednoduchá kdo věděl kde sáhnout, probíralo se podrobně na stránkách dobových AR.   
Pochválit lze dvojmotorový SM260, SM261 enemže kdo si tenkrát koupil tesláka když za stejné peníze mohl mít japana...

Jo, jo, já za něj v 1983(2) dal přes 5000,- a to jsem nastupoval po VŠ do práce za 1900,- měsíčně...

HX-pro se bere automaticky.

To, co máš na horním obrázku je už konstruktéry vylepšená verze brzd spojek . První provedení B70 mělo v dolní části unašeče drážku pro vedení brzdícího provázku. Jelikož ale když dva dělají totéž, tak to nemusí být totéž, takže to co jiným výrobcům fungovalo u Tesly neuspělo. Je otázkou, jestli se nenašel vhodný druh špagátu, anebo plastu unašeče, anebo obojí. Nakonec se použila brzda pásová, která jako přivíjecí brzda již pracovala dobře, ale její brzdící účinek nedostačoval při převíjení. Takže konečná, již dobře fungující verze mechaniky, měla doplněné navíc ještě další účinější brzdy pro převíjení.

Před časem jsem měl rozestavěný externí Dolby B k B113, ale nikdy se to nedokončilo. Vyvstala potřeba přehrávat na B113 pásky, natočené na Fostexu, které byly s Dolby B. Provizorně se to řešilo upravenou elektronikou z nějakého kazeťáku, asi z Akai CS-M01A.

V kategorii spotřební (domácí) elektronika nemá snad cenu zdůrazňovat, co je a co není spotřebka. Kromě toho tu nebyly žádné stroje pro použití poloprofi. Do hodnocení zvukových parametrů nemíchejme životnost mechanických dílů, ať v tom není guláš.
Ještě bych oddělil vlastnosti přístroje definované konstruktérem na funkčním vzoru a ověřovací sérii a pak problém náhrad ve výrobě, kdy nějaký kádr nedokázal sehnat patřičnou surovinu nebo součástku a technolog to omrdal náhražkou. Dneska tu spotřebku omrdá číňan který může míst součásti a materiály jaké s vzpomene, kvůli tomu aby katoval kosty.
Kdyby B116 konstrukčně z roku 1980 zaostávala 15 let, musel by mít Grundig ve spotřebce tříhlavý stroj osazený křemíkem v roce 1965, což pochybuju.

HX Pro byl marketingově nevím přesně proč dost opomíjen, i když nějaký přínos měl. Systémy Dolby B i C měly svůj přínos spíš u kazetových strojů, kde byly jednak úplně jiné šumové poměry díky šířce stopy a rychlosti posuvu, a taky proto, že v pozdější době existoval sortiment příslušných IO, o řízení stroje pomocí MCU nemluvě.
Použití Dolby kvůli zlepšení pod -60 dB u komerčních strojů ve své době by naráželo na otázku, proč se honit za bezšumovým odstupem, když dostupné zdroje signálu měly odstup o 20 dB horší (radio, LP). Ruku na srdce, kdo z vás používal a používá magnetofon pro vlastní primární nahrávky?
A tehdy i dneska by byl problém s kompatibilitou nahrávek na různých strojích. Doma mi dělá problémy poznat, která kazeta se s Dolby B a která s C.

Ještě k tomu Tuzexu, mávat tady dneska s tímhle způsobem koupě představuje dosti hraběcí radu. I když nepopírám že byli šikovní veksláci (jsou v každé době), žádný zajištěný způsob pořízení to nikdy nebyl a vlastně ani legální, když nepočítáme nějaké to promile montérů nebo lampasáků v internacionálních službách, kterým bolševik tohle přičuchnutí k imperialistickému pozlátku dovolil. Pro ostatní to byla loterie na hraně zákona, i když tolerovaná.