Výkon zesilovačů (Stránka 1 z 3)

slyšel jsem hezké vysvětlení PMPO - Poslední Milisekunda Před Odpražením

prani mentalne postizenyho obchodnika...

Na foru, kde ma 10" basak "vykon" klidne v radu kilowattu, se doctes leccos.

Jde více méně o to, že u zesíku je je sinus užitečná hodnota, informuje o efektivní hodnotě trvale dodávaného výkonu do dané zátěže. Jelikož slušnému zesu je víceméně fuk, jestli svůj výkon do zátěže odevzdává na 50Hz nebo na 1kHz, můžeme bez udání dalších podmínek jeho výkon označit jako sinus. Pokud má zesík tvrdý zdroj, pak je u něj RMS a sinus prakticky tatáž hodnota. Reprák, je ale něco úplně jiného. Ten je limitovaný nejen tepelnou ztrátou na cívce, ale i výchylkou. Výchylka je silně závislá na frekvenci, dále na ní taky závisí chlazení cívky. Prakticky to vypadá tak, že reproduktor, který bez problémů snese 100W přirozeného širokospektrálního signálu (jehož efektivní hodnota je právě to RMS) klidně zničíte 20W na basech, protože ho urvete a nebo 50W na výškách, kde ho spálíte, protože bez pohybu v něm nebude cirkulovat vzduch a neuchladí se. Takže vezměte na vědomí, že udávat zatižitelnost reproduktoru jako sinus je nesmysl. Ne že by to nešlo, ale na jedné frekvenci je to prostě nepraktické a nevypovídající. To, že se to kdysi dělalo, neznamená, že to tak musí být v pořádku.

To mě docela překvapilo že RMS signál a sinusový výkon je téměř totéž. Myslel jsem že je to tzv. hudební výkon a ono to bude asi něco jinýho. A nevíte někdo co je to to AES? Viděl jsem to několikrát u profesionálních repro.

No, on se totiž často RMS skutečně prezentuje, jako jakýsi hudební výkon... ale ve skutečnosti je tím buď míněn pistolem zmíněný maximální okamžitý výkon a nebo něco mezi tím a sinusem. Rozdíl mezi AES a RMS u reproduktoru je ve složení signálu. RMS se obvykle měří růžovým šumem s daným frekvenčním rozsahem, kdežto AES má spektrum odpovídající zprůměrování velkého vzorku různé hudby a řeči. V podstatě má signál AES větší důraz na středech. Měl by ještě lépe vystihovat zatižitelnost přirozeným signálem, ale žádné velké závěry se z toho stejně dělat nedají... přesný výkon dodávaný do beden stejně nikdo neuhlídá, namáhání repra hodně závisí na charakteru hraného zvuku a navíc slušná repra mají velkou krátkodobou přetižitelnost.

Dva ampérmetry v napájení je naprostá kravina. Každé malé zesilovačové dítě přece ví, že ze stejnosměrného hlediska jsou koncové tranzistory zapojeny v sérii. Pokud je to symetrický zesilovač, budou oba ukazovat totéž a při vybuzení se bude kouřit ze dvou bočníků.
Pokud by tedy každý z dvou ampérmetrů ukazoval při měření klidového odběru něco o maličko jiného, znamenalo by to BUĎ větší ss posuv na výstupu, což lze ale zjistit i obyčejným měřením napětí a stačí na to bohatě starý Avomet /1. rozsah 60mV/, NEBO to, že nějaký prase pověsilo proudové zdroje nikoliv mezi šíny, jak to děláme my, dobří konstruktéři, ale jedním koncem proti zemi, takže z jedné šíny odtéká ss proud proti zemi. Což, jak jsem předeslal, udělá jen prase, Vlček, Kotisa a spousta dalších, pohříchu internetových debilů.

Dodatek za větu "a děj se vůle boží !" :
Dobrý PA zesilovač MUSÍ umět dodávat plný jmenovitý sinusový výkon nejméně jednu hodinu bez sebemenšího ohrožení tepelné stability, nedejbože destrukce. Přesto ani tento drsný test nic nevypovídá o skutečné odolnosti zesilovače.
Proč : protože maximální kolektorový proud ani při plném a ustáleném sinusovém buzení přesto nedosahuje špičkových hodnot, jaké se zde objevují při buzení přirozeným signálem. Bez přítomnosti signálu jsou totiž kondenzátory zdroje nabity na plné napětí naprázdno a příchodem budicího impulsu /typ. příklad basový PA zesilovač/ takto nabouchaný zesilovač odevzdá tzv. hudební výkon, který může být podle kapacity zdroje až dvakrát vyšší, než sinusový.
To také znamená, že i špičkový kolektorový proud koncových tranzistorů má diametrálně /značně vyšší/ hodnoty, než při ustáleném sinusovém buzení. Závisí teď POUZE a JEN na odolnosti a dimenzování koncových tranzistorů, zda to přežijí či nikoliv.
Moderní značkové tranzistory, určené pro výkonové nf zesilovače mají v SOA charakteristice dokonce udánu odolnost proti proudovým pulsům různých délek /např. 10, 100ms a 1s/, přičemž jejich trvalá zatížitelnost /křivka DC/ může být nižší.
Pokud někdo použije v zesilovači tranzistory, které SOA charakteristiku nemají vůbec udánu, případně to nejsou tranzistory, určené přímo pro nf zesilovače, je nutné počítat s tím nejhorším případem.
Pak je nutné je buď značně předimenzovat paralelním řazením, případně se dostat řazením sériovým do nižší napěťové hladiny, kdy odolnost proti vyšším kolektorovým proudům je přece jen vyšší.

Proto také sračkové zesilovače z levné čínské produkce typu Omnitronic ap. vcelku bez potíží přežívají testy sinusovým buzením, ale na reálném hudebním signálu, buzeny těsně na limitaci a bez limitérů po pár hodinách či desítkách hodin odcházejí.

Úkolem této stati nebylo nikoho pojebat, nýbrž a jen upozornit na možné omyly méně zkušených.

Ve svetle toho, co tu napsal Sinclair bych si pak tuning zdroje zesilovace (kondy a tak) sakra rozmyslel.

Ano, sračkový elyty a sračkový koncáky patří k sobě. Výměna koncových tranzistorů za lepší nic nezkazí, ale také při zachování sračkových elytů nic nenapraví. Výměna sračkových elytů za výborné při zachování původních koncáků je cesta do pekla, v tom máš Michale pravdu.
Je třeba při "tuningu" vždy posoudit a uvážit, co je bezpečný a co už ne, jestli těm novým, lepším koncákům bude stačit původní budič, případně co má prokazatelný přínos a co už je jen psychoakustická berlička. Je na to třeba kupa zkušeností a citu.