Výhybka zalitá v pryskyřici

Je to problematické, jestli je to velmi jednoduchá výhybka 1. řádu tak se dá změřit a identifikovat skoro vše, u 2. řádu už to je mnohem větší problém.  Rozborka - dle kvality epoxidu, rozebrat jde vše .

Většinou se to řeší tak, že se podobná elektronika při rozborce sice zničí, ale zjistí se zapojení, osadí novýma součástkama a show must go on. Pokud tam je plošák, pochopitelně se použije, ale dost často to může být jen zmuchlaný bastl.

BTW, výhybky zalité epoxidem jsem viděl snad u B&W, u 33 Audio (tam to zalili tak, že trčely nahoru tělesa cívek a některé kondy), a asi u Magnepanu. Nejhorší byla jedna Belgická garážovka, tam byly v epoxidu i bipoláry .

Tak mi to nakonec nedalo a poškozenou výhybku jsem vylámal z pryskyřice a musím říci, že jsem zklamán. Uvnitř bylo jen několik elektrolytů (polarizovaných!) a nic víc, žádné odpory a ani žádné cívky. I přes malé rozměry válečku byla většina hmoty pouze pryskyřice. Schéma vypadá následovně:

Jak už to bývá - kapacita všech elektrolytů byla na 150% původní hodnoty, jeden téměř zkorodovaný přívod, ESR jinak jakž takž. U výšek byl svitek ale nejmenší co jsem kdy viděl. Zarazilo mě, že elektrolyty byly použity obyčejné, polarizované na 100V spájené + k sobě u dvou za sebou a nebo střídavě v paralelním zapojení.

Vidím tedy, že výhybka je to prachobyčejná a pouze pseudo 6 dB/oct. A přitom to hraje vážně dobře....

Takže nyní mám dvě možnosti - buďto se na všechno kompletně vykašlat, bedny rozštípat a zapomenout na to a nebo jako projekt obnovy, renovace a hlavně obnovení/návrhu nové pořádnější výhybky což není sranda ale láká mě to.

A přitom to hraje vážně dobře....velmi jednoduchá výhybka, samej kond žádná tlumivka ani rezistor, nedá moc práce a nákladů vyrobit kopii za použitím nových kapacit stejných hodnot. Prostá řešení bývají najlepší, tomu někdy se říká Occamova břitva.

Nedělejte si pánové moc iluzí, v zalitých výhybkách u malovýrobců se lecky skrývá kdejaký humus.