DPA vs. HYPA (Stránka 7 z 10)

..což nikdo z vás neví, jelikož de facto neexistuje standard, hlavně co se reprobeden týče. Jak vypadají akusticky studia a reprosoustavy, na kterých se to celé dává dohromady, je do dnešní doby víceméně dílem náhody a nahrávky také tak vypadají. Je to pořád celé jen cirkus, celé hifi. Lhaní si do kapsy. A tyhle nekonečné debaty o zvuku zesilovačů jsou z větší části jen absurdní divadlo

.

je to tak

Já už v příspěvku 38 řikal, že se to zvrhává v tlachání. Ale neměl jsem pravdu, že to k ničemu nevede. Vede to minimálně k tomu, že si řada lidí uvědomí, co všechno hraje roli při takovémto hodnocení. A ve výsledku je to tím motorem v dalším vývoji, jak řekl Rix.

Bastl: Jestli brát živý koncert jako standard, to tedy nevim. Já byl na mnoha koncertech a léta jsem hrál v kapele. Jasně - přiblížení k realitě. Ale
žádnej koncert, a že jich bylo, bych teda jako standard nebral. Tak jakej koncert? Otázka testovacího signálu je zásadní. Vím to z předchozích slepejch testů - jeden bere tohle a druhýmu to nic neříká, nic tam neslyší.

DjRix: tak já ještě těch 15k slyším, a považuji se za starého, řekněme zvukaře . Ale s pěkným propadem u těch 15k. Fakt každýmu nad 25 let doporučuji navštívit ambulanci ORL a nechat si udělat audiogram. To se budete divit z tý charky. Nejen věk zde hraje roli (mohu potvrdit). Nejsem zdaleka na tom tak špatně, jako někteří kluci kolem 25. "Povinně"  jsem zařídil klukům na dílně audiogram (mám známého doktora) a moc jsem se bavil při srovnávání. Takže si říkám, že tohle by se taky mělo brát v úvahu při posuzování. Je to další subjektivní vliv.

Jinak ta dobrá grilovačka může hodně urovnat a po tom 15tým pivu bude fakt všechno stejný.

Jak chcete aby vám to doma hrálo jako na koncertě, když nezřídka posloucháte CD, jehož finální mastering dělal kokot drevený.

.

Když už je to tu samý OT, tak sem k tomu taky něco přispěju.
1) Nesouhlasil bych s Basstlem, že standard zvuku by měl být poslech živého koncertu. Kolikrát byste se divily jak se zvuk z určitého "živého" zdroje musí zmršit, aby to vůbec hrálo, nevazbilo, prostě prosadilo se. Téměř každý nástroj je EQ ořezán, kompresory komprimován a DSP zmršován, aby to naživo aspoň nějak hrálo. K výsledné kvalitě nepřispívají ani PA systémy v dnešní době již běžně s digitálními zesilovači a ochranými DSP limitery a ekvalizací. Celkově pak musí být aparát chtě nechtě nalazen tak, aby se eliminovaly nedostatky prostoru, takže i EQ charakteristika výstupu do PA je většinou velmi prapodivná. Za těchto podmínek nelze hovořit o standardu, podle kterého by se dal hodnotit zvuk. Ve studiu je tomu úplně jinak, aspoň by mělo být. Jde nám přece o to, aby nám to hrálo tak, jak pan mistr zvuku zamýšlel.
2)S přibývajícím věkem se mění rozsah slyšitelných kmitočtů. To je určitě pravda. Aspoň do té míry, co je měřitelný na audiogramu. Ovšem tělo lidské je přírodou obdařeno přizpůsobováním se určitému stavu. Je to podobné, jako když přijde člověk o ruku, nahradí její činnost ruka druhá, nebo když přijde o zrak, zlepší se několikanásobně hmatové a sluchové vlastnosti. Příklad z mé praxe: O hifi, o zvuk se zajímám od mala. Asi tak v 15 letech jsem si dělal test co slyším. naprosto v pohodě jsem slyšel i 20kHz. Nedávno jsem byl na audiu na ORL a po 15 letech hraní v kapele vedle bubeníků a zvučení všech možných žánrů slyším s bídou 16kHz. Ovšem nemůžu říct, že bych slyšel hůř. Naopak. Naučil jsem se poslouchat. Slyším věci, co jsem nikdy neslyšel. Bezpečně dokážu určit, hraje-li MP3 nebo CD, hraje-li "klasický" zesilovač nebo třída D, nebo třeba rozdíl mezi lampáčem a tranzistorem. Tohle jsem v těch 15 nedokázal. Kladu na to co slyším daleko větší nároky a to co pro mě bylo před 10 lety poslouchatelné, je pro mě teď nepřijatelné. atp. Není to tedy o věku a rozsahu slyšení. Taky zastávám názor, že nejen ušima vnímá člověk zvuk.
3) Rád bych se někdy zůčastnil jakéhokoli testu nějakých hifi zařízení. Myslím, že slyším a můj sluch má na to abych dokázal říct co.
4) Kvalita přednesu zesilovačů v těchto kvalitativních hladinách lze jen těžko hodnotit poslechem. psychoakustika hraje velikou roli. Daleko přesnější a víceříkající je měření. měření na výstupu při zatížení danými reprosoustavani (porovnaní rozdílů křivek na svorkách X amplitudová křivka nahrávky), případně měření přímo na cívkách příslušných reproduktorů pro určité pásmo. Čím méně bude signál na těchto místech znetvořen ( samozřejmě bereme-li v potaz vliv výhybky), tím lépe si zesilovač dokáže poradit s danou reprosoustavou a s reprodukcí všeobecně.
Omlouvám se za další OT. možná si jen tak plácám a budu rád když se mnou bude někdo nesouhlasit.

BV: Spíš jsem to myslel tak, že vlnové vibrace zvuku vnímá člověk celým tělem a to nejen v nízkých frekvencích.

Bomba Málem jsem spadl ze židle trachto   To se z těch basů pak člověk snadno posere