Koukám, že jsme zase na začátku
Ve zkratce - prakticky to nevadí. Ty zvukovody stačí jen neposlouchat přímo v ose - optimální místo je z více důvodů cca 20 stupňů mimo. A jak je vidět z grafu, na 10 stupních už díra není. Pak je díky konstatní směrovosti spektrum přímého zvuku prakticky shodné se spektrem zvuku rozptýleného/odraženého, samozřejmě až na vliv frekvenčně nerovnoměrné pohltivosti místnosti, ale to je jiná věc. Tím, že je to víceméně jen v ose, má to na spektrum celkového vyzářeného výkonu vliv zcela zanedbatelný. Stačí nesedět přímo tam.
Tenhle zvukovod totiž dává poměrně přesnou a "čistou" kulovou vlnoplochu (což je nakonec jeho hlavní přednost) a pokud je vyústění takhe rotačně symetrické, dojde prostě na ose a na určité frekvenci k odečtu této přímé vlny s difrakcemi, vzniklými na vyústění (které tam budou v nějké míře vždycky, dokud to má mít konečné rozměry - pomohlo by ještě pozvolnější zaoblení) a dojde k tomu "po celém obvodu" ve stejný čas a pak někde na ose vznikne takováhle díra. Všude jinde se to viditělně neprojevuje, jelikož míra difrakce je tu celkově nízká, jen v té ose se to takhle koherentně potká.
Chci tu s tím právě a víceméně ze zvědavosti zkusit trochu zaexperimentovat tím, že to u vyústění nebude přesně rotačně symetrické - proto ty dva různé profily v úvodním obrázku. Jeden odpovídá vertikálnímu a druhý horizontálnímu řezu, tj. celé by to mělo vyjít trochu šišaté.
Mě by třeba víc zajímala příčina toho zvlnění nad 2 kHz, ale nakonec jsem se tím už nezabýval.
Pro ilustraci, ten samý graf, ale normalizovaný pro cháru ve 20 stupních, tj. jak to vypadá vztažené k této poslechové ose:
Tlustou čarou je výkonová charakteristika (spektrum celkového vyzářeného výkonu).
Jak vidíte, index směrovosti je tu od 1 do 15 kHz prakticky konstantní.
A kdyby to někoho i tak znervózňovalo, tady je to s vynecháním cháry pro 0 a 5 stupňů