Jít do obsahu fóra

Nejsi přihlášen. Přihlas se nebo se zaregistruj.


Audioweb.cz » Teorie & praxe, download » Centrální reprosoustavy k domácímu kinu

  Stránky: 1

Chceš reagovat? Musíš se přihlásit.

RSS

Příspěvky [1]

1

Téma: Centrální reprosoustavy k domácímu kinu

autor: Michal

Oblíbený postup kompletace domácího kina tak, aby člověk měl pocit, že si to udělal sám, je ten, že si pořídí relativně kvalitní přední reprosoustavy a zbytek se k nim dobastlí. Můj kamarád by neváhal k JM Lab dát na centru a satelitech TVM.

Můj názor je jiný. Ačkoliv by bylo optimální mít na všech kanálech vysoce kvalitní (a nejlíp shodné) soustavy, dle mého názoru je nejdůležitější sladění přední scény, tedy levý-centr-pravý. Zadní satelity nejsou tak důležité a osobně bych raději přijmul konfiguraci 3.1 (L-C-R + sub) než 4.1 nebo 4.0 (LF, RF, LR, RR), tedy 5.1 bez centru. Centrální kanál je v konfiguraci domácího kina zásadní a praxe ukazuje, že se v něm odehrává cca 80% akce a audia ve vícekanálovém filmovém zvuku. Přední satelity jsou pak odsunuty na druhou příčku a je jim ponechána role efektů umístěných na okrajích plátna, přejezdů, přeletů a samozřejmě scénické hudby. Ta je ve valné většině reprodukována právě předními dvěma satelity. Zadní satelity jsou pak skutečně okrajové, sem tam v nich něco zašustí, práskne, nebo zakřičí. Samozřejmě, že tohle rozložení se liší film od filmu, ale film, kde by byl zvuk rozložen rovnoměrně do všech pěti kanálů neznám. Z tohohle by logicky vycházelo, že centrální reproduktor by měl být kvalitní, tedy alespoň do té míry, do jaké jsou kvalitní přední reproduktory. Měl by je vhodně doplňovat. Tady ale většinou nastává problém.

U centrální reprosoustavy je mimo kvality reprodukce kladen důraz i na horizontální symetrii vyzařování. Přední satelity (hlavní soustavy sterea) bývají obvykle umístěny v rozích, vyzařují tedy pouze na jednu stranu, symetrie směrovky není tak důležitá. Není vhodné, aby kolega-posluchač na opačné straně gauče slyšel něco jiného, než Vy. Tohle se projevuje zvlášť dobře v zatlumených obývácích, kde je vzdálenost posluchačů od TV, a tedy od centru, třeba pouze 2m. Rozdíly nejsou nijak markantní a laik si jich ani nevšimne, ale jsou tam a jsou samozřejmě nežádoucí.

Dalším požadavkem je vyrovnaná směrovka vertikální. Když si k filmu lehnu na zem, měl bych mít podobný zvukový zážitek, jako když budu stát, opřený o gauč. Tyto požadavky jsou samozřejmě vyjádřeny extrémně, ale pro názornost to vyhoví.

Požadavky na symetrickou směrovku splňuje korektně navržená reprosoustava s uspořádáním d'Appolito. Z její anglické zkratky MTM (midbass-tweeter-midbass) si lze představit, jak taková soustava vypadá. V ose takové soustavy je směrovka velmi vyrovnaná a jejím položením na bok získáme skutečně dobrý centr. Problém je ovšem právě návrh takové soustavy a zejména ladění výhybky. Aby takový systém správně fungoval je nezbytné dodržet zásady pro návrh d'Appolito systémů a ani tehdy není vyhráno. Taková výhybka je mnohem náročnější než výhybka pro klasické dvoupásmové soustavy s jedním středobasem. Špatně navržená výhybka takovouto soustavu potom degraduje, zvuk není příjemný na poslech a ve velmi špatném případě je i horší, než při použití klasického dvoupásma naležato a naprosto smazává původní možnost vyrovnané a symetrické směrové charakteristiky. Při stavbě takových systémů je pro začátečníka-amatéra nejvhodnější přesně okopírovat již existující projekt, s dobrou dokumentací a výhybkou, se kterou si designér hrál delší dobu, případně firemní návrh, pokud je k dispozici (Seas, Visaton a další).

Další možností by bylo použití širokopásmového měniče a stavba "jednopásmové" soustavy. Oblast širokopásmových měničů v hifi je trošku spornou záležitostí, má své skalní odpůrce i zastánce, nicméně existují výrobci zaměření na tuto oblast. Charakter zvuku takových měničů je ovšem jiný, než u klasické koncepce a nezapadl by mezi zbytek sestavy.

Další možností je použití koaxiálního reproduktoru. Je to ve své podstatě reproduktor takový, jaký zná většina lidí například z automobilů. Membrána basového reproduktoru není osazena prachovkou, v případě, že se jedná o typ, u kterého je fázová vsuvka, je tato odstraněna a místo ní je ve středu membrány středobasu na pólovém nástavci umístěn výškáč, zpravidla s neodymovým magnetem. Klasické autokoaxy mají výškáč nad membránou na sloupku, to je uspořádání nevhodné, nicméně v automobilu se koaxiální uspořádání volí z důvodu úspory místa a nikoliv vyrovnané směrové charakteristiky.

Koaxiální reproduktory mají samozřejmě výhody i nevýhody a to se odvijí právě od umístění výškáče "na dně" membrány basového reproduktoru. Výhodou je, že výškáč se z hlediska akustické fáze vyzařování nachází ve stejné předozadní pozici jako basový reproduktor, jsou vůči sobě tedy optimálně sladěny a to v jistém smyslu zjednodušuje návrh výhybky. Nevýhodou tohoto uspořádání je ovšem to, že membrána basového reproduktoru se stává zvukovodem pro signál z výškového a tento zvukovod se ještě během reprodukce pohybuje, to může návrh výhybky naopak učinit složitějším a zasáhnout do reprodukce významným způsobem. Konstrukce skříně pro koaxiální reproduktor respektuje všechny zásady jako pro basový ve dvoupásmovém uspořádání, pouze odpadá jeden otvor pro výškáč.

Rozhodnutí postavit si centr je v dnešní době druhé nejčastější po rozhodnutí postavit si subwoofer. Pokud bychom respektovali výše napsané, máme dvě možnosti. Buď postavit d'Appolito/MTM nebo použít koaxiální měnič. Samozřejmě, že můžeme postavit obyčejné na bok položené dovupásmo s jedním basem a jednou výškou, ale toto nebude respektovat symetrii směrovky v horizontální ose.

Soustava MTM s sebou nese ještě další úskalí a to je impedance soustavy. Lepší reproduktory se většinou vyrábějí pouze v 8Ω verzi, znamená to tedy, že výsledná soustava (dva středobasy paralelně) bude mít ve středobasové části nominální impedanci 4Ω. Je nutné mít zesilovač, který takovou impedanci zvládne. Další možností by bylo uspořádání seriově, kde se impedance sčítá a bude tedy bezpečná pro jakýkoliv zesilovač. Dva 8Ω středobasy v sérii mají již 16Ω impedanci, což zesilovači nijak nevadí, pouze bude schopen odevzdat nižší maximální výkon. Sériové uspořádání však má spoustu nevýhod, z nichž ta hlavní je snížené tlumení od zesilovače kvůli odporu cívky druhého reproduktoru a filtrace prostřednictvím její indukčnosti, což je velký problém.

Obecně, podle ortodoxního pravidla, by měly všechny kanály domácího kina zvládat celé kmitočtové pásmo, tedy řekněme 40-25000Hz bez výraznějšího poklesu. Že je tu od basů subwoofer je mýlka, subwoofer je zvláštní kanál, který je k basové lince hlavních soustav NAVÍC a pouze pro ty nejhlubší efekty. Koncepce domácího kina ovšem z komerčních a estetických důvodů dokonvergovala k sestavě 5ti malinkých satelitů a dunítka, kterému se pouze říká subwoofer. Situace tedy bývá obvykle taková, že v receiveru ze satelitních soustav odfitrováváme nízké kmitočty, ty se sčítají s původním signálem pro subwoofer ze zvukové stopy DVD a tento hůře či lépe připravený mišmaš (podle kvality reciveru) je poslán do hrombedny.

Těžko si kdokoliv bude stavět centr z plným rozsahem, protože na to by v domácích podmínkách bylo nutné 3pásmové uspořádání (což je ovšem taky možnost, napíšu dále). Smíříme se tedy s tím, že basovou linku centru bude přebírat subwoofer a zaměříme se na brilantní podání frekvencí řekněme nad 80Hz. Z toho nám vychází s malými odchylkami jako minimum cca 15cm středobasový měnič.

Aby byla zachována dynamika na spodní hranici přenášeného pásma našeho centru, je dobré ladit ozvučnici s malým zdvihem v této oblasti. Můžeme si to dovolit, jelikož jak jsem si řekli, budeme nižší kmitočty odfiltrovávat a reproduktor tím tedy nebudeme zatěžovat ať už použijeme basreflexovou nebo uzavřenou ozvučnici (uzavřená se jeví z hlediska napojování na subwoofer jako vhodnější, závisí to ovšem na typu konkrétního reproduktoru a jeho parametrech).

Pokud máme klasickou CRT obrazovku, je bezpodmínečně nutné, aby reproduktor byl stíněný, jinak se dočkáme zajímavých efektů na obrazovce. Centr musí být z principu co nejblíže obrazu nad ním nebo pod ním, optimálně "v něm". U projektorů, LCD nebo plazmových panelů stínění není nutné.

Zajímavá je i koncepce 3pásmového centru, je k vidění jako jedna ze stavebnic Intertechnik. Jako středovýškový měnič je použit 14cm koax Seas a k němu jsou na bocích připojeny další dva 14 měniče Seas, jako basové. Taková konstrukce má symetrickou směrovku, je relativně kompaktní a řeší mnoho podružných problémů, jako například baffle-step a vibrace basové části koaxu jsou proti použití ve dvoupásmové konstukci minimální. Problémem je v současné době špatná dostupnost 14cm koaxů Seas a také vyšší nákladnost takového systému.

Příspěvky [1]

  Stránky: 1

Chceš reagovat? Musíš se přihlásit.

Audioweb.cz » Teorie & praxe, download » Centrální reprosoustavy k domácímu kinu

Podobná témata


~±«|»¼½¾²³&@µΩπØ$£