Maximální celkový ztrátový výkon tranzistoru je funkčně závislý na teplotě přechodu. To znamená, čím vyšší teplota přechodu, tím nižší ztrátový výkon. Např. u KD503 je max. teplota přechodu 155°C, to znamená, že při této teplotě již nelze tranzistor vůbec zatěžovat. Na obrázku jsou údaje o KD3773, maximálním ztrátovým výkonem 150W lze podle grafu tranzistor zatěžovat zhruba do teploty 25°C, při teplotě 50°C už lze zatížit jen na 80% (120W), při 100°C jen na zhruba 56% (84W), při 200°C již nelze zatěžovat. Stále se bavíme o teplotě přechodu, nikoliv pouzdra.
Rthjc je tepelný odpor mezi přechodem a pouzdrem. Dále se uplatňuje tepelný odpor mezi pouzdrem a chadičem (teplovodivá pasta, izolační podložka), tepelný odpor chladiče atd. Tzn., že teplota přechodu bude vždy o něco vyšší, než teplota pouzda a chladiče. U chladiče záleží na ploše, povrchové úpravě (černý elox), orientaci žeber. Nesmí se zanedbat ani teplota okolního prostředí, i když je v místnosti třeba jen 20°C, v přístrojové skříni může být klidně 40°C i víc. Samozřejmě zvýšená provozní teplota má zásadní vliv na životnost součástek.
Je třeba se podívat, "co snesou" použité tranzistory. Rthjc pouzdra TO220, nebo co tam máš, bude větší, než u TO-3. Pro převod tepla od pouzder k chladiči by byl vhodnější profil s tloušťkou stěny alespoň 4mm, záleží také na jakosti rozříznuté plochy chladiče, chtělo by to určitě přefrézovat nebo přebrousit. Mizerný odvod tepla může znamenat vlažný chladič a zároveň "žhavé" tranzistory. Takže je třeba vyzkoušet v provozu a nechat patřičnou rezervu.