Hordeku, tu Engelovinu jsem měl v rukách - myšlenka možná dobrá, ale provedení už horší. Nějaký člověk z netu se na mě obrátil s tím, že to na konci osadil Toshibama a naprosto beznadějně to hoří a kmitá , že Ondro .
Byl to ten model 1205A "s ultimativním nastavením klidového proudu" a třema párama na konci. Přitom to měl velice hezky udělané, i na pohled, ale bohužel to nefungovalo - ale ono se to tak říká, že čím blbější sedlák, tím větší brambory....:-)
Přitom v původním schématu byly předepsány 4MHz MJčka ať už v kovu nebo plastu, to je fuk - dotyčný ale zřejmě chtěl ušetřit, nebo mu to nějaký blb poradil, tak tam dal Toshiby, které-co si budem povídat-jsou o polovinu levnější něž MJLka.
Darlington BDX33 je sice možná nezničitelný, ale taky pěkná svině líná, což se dokonale podepsalo na "ultimativním" zvuku hlavně na výškách, typické sypání písku na hrbatej plech...
Regulace klidového proudu sice funguje, ale takto, jak je to provedeno, to nemá šanci být stabilní a také že nebylo. Nechal jsem to ze studena pěkně vytopit a jenom ochrana zdroje zachránila zbytek. Udělá-li se to jako násobič Ube, je to daleko stabilnější, ale stejně to vandruje a pro velké výkony to není vhodné.
A proto říkám-vyserte se na diody v TW140, nahraďte je kusem drátu, nemá to téměř žádný přínos, Ondrovy experimenty s diodami se mně osobně vymstily už několikrát. Jedna dioda je tam naprd, dvě už jsou moc a pokud se rozhodnete pro jednu klasickou+schottky, je třeba vybírat z mnoha kusů, Schottky diody mají kus od kusu rozdílné přední napětí a rozdíl pár desítek mV může způsobit vzrůst proudu koncovým stupněm o desítky mA. Přidáme-li k tomu mizernou tepelnou vazbu, je na průser zaděláno.
Zkrátka a dobře, nechte Transiwatta tak, jak je. Ony i ty "divný" KU611-KU612 na budič se dají koupit skoro kdekoliv za pár korun, tak proč si komplikovat život, když na koncovém stupni s kapacitní vazbou na zátěž už toho stejně moc dalšího nevymyslíte.